Únor 2015

Sebevědomí

21. února 2015 v 20:37 | Zdravá celá rodina |  O životě

Většina z nás chce prožít život podle svých představ a přání.

Vše začíná tím, jak sami o sobě smýšlíme. Stav našeho vědomí má vliv na to, jak vidíme sami sebe a jak nás vnímá náš partner, naše děti, kolegové, rodina....

Pochybujeme-li o svých kvalitách nebo si jsme nejstí, ať už v tom, jak vypadáme nebo v tom, co si o sobě myslíme nebo co umíme, to samé z nás vnímá naše okolí. Za našimi pochybnostmi jsou opět pocity, které jsme vnímali už ze svých rodičů, když řešili stejný nebo podobný problém, který dnes řešíme my. Pokud se tedy našim rodičům nedařilo dosáhnout žádaného výsledku, s největší pravděpodobností se to nedaří ani nám .

Sebevědomý člověk dosáhne vždy svého, vůbec nepochybuje o sobě a tedy ani o výsledku svého snažení. Neovládají ho žádné negativní pocity, žádné strachy a dá se říci, že se daným problémem v hlavě nezabývá. Tím, že nepochybuje a nemá v sobě žádné negativní pocity, nespouští se v mozku ten věčný kolotoč různých variant, složitých konstrukcí a netvoří si tak překážkovou dráhu ke svému cíli. Nenechte se mýlit, nemluvím o egoistovi, který jde za svým přes mrtvoly, ale o člověku, který si uvědomuje své kvality a umí je prosadit, aniž by přitom ublížoval.


Jak ovlivňuje doba náš život

17. února 2015 v 9:07 | Zdravá celá rodina |  O životě

Všechny naše problémy nás obvykle velmi tíží a jejich řešení nás stojí hodně úsilí. Není proto divu, že se tyto starosti dříve nebo později mohou projevit na fyzickém nebo psychickém zdraví. Při řešení stále se (po generace) opakujících problémů v určité oblasti, se předávají nejen zkušenosti a zvyky, ale současně i dispozice k různým nemocem.
Lidské tělo má ohromnou schopnost regenerace. Stačí mu jen vytvořit příslušné podmínky, aby žádané změny mohly proběhnout a projevily se na fyzické nebo psychické úrovni.

Představme si lidskou bytost na malou chvíli jako technický zázrak dnešní doby počítač. Abychom byli s prací na počítači spokojeni a dobře nám sloužil, musí být hardware (naše tělo) a software (náš mozek) funkční a vše dobře propojeno a nastaveno podle našich požadavků. K čemu nám je kvalitní program, když nám nefunguje monitor nebo klávesnice? Platí to i obráceně, sebelepší monitor nám absenci dobrého programového vybavení nenahradí. Jedno bez druhého je nám k ničemu.
V našem životě je to stejné. Vše se nám daří a jsme spokojení tehdy, když naše tělo a mozek spolupracují. Mozek sám bez těla nezmůže vůbec nic. Není-li vše v souladu a tělo neposlouchá hlavu, není divu, že i když se snažíme sebevíc, nedokážeme některé věci ve svém životě změnit k lepšímu.

Všechno, co si uvědomujeme a co máme v hlavě je naše vědomí. Stav našeho vědomí má vliv na to, jací jsme, jak přemýšlíme, vnímáme sebe, druhé nebo svůj život. Naše myšlenky jsou ovlivňovány našimi pocity. Mozek tyto vjemy vyhodnocuje a utváří logické závěry, ze kterých si automaticky vytváříme svá přesvědčení a životní pravdy, podle kterých žijeme. Stav našeho vědomí se stejně jako pocity může měnit pomalu nebo velmi rychle.

V našem těle jsou uloženy naše zvyky, zkušenosti, strachy, pocity a očekávání, které si neuvědomujeme. Celou řadu z nich jsme podědili spolu s genetickou výbavou od svých předků. Proto není divu, že se s odstupem času často sami divíme své reakci v určité životní situaci, (přitom jsme reagovali zcela automaticky). Ovládají-li naše tělo tyto nevědomé informace, tělo nefunguje přirozeně a ovlivňuje tak negativně mozek.

Má-li člověk vyrovnanou psychiku, nehoní se mu hlavou negativní myšlenky, je klidný a více vyrovnaný, ale také dobře spí a prakticky nic pro něj není neřešitelné.

Naše tělo je zázrak

17. února 2015 v 9:01 | Jitka |  O životě

Pro mne je největším zázrakem lidské tělo. Pracuje od prvního našeho nádechu do posledního vydechnutí bez ohledu na naše priority a naše sebevědomí.

Příroda je tak velmi moudrá, že všechny nejdůležitější činnosti lidského těla neovládáme vědomě. Představmě si, že bychom museli řídit každý svůj nádech, tep svého srdce a každý svůj pohyb.

Máme dost co dělat s naším vědomím, resp. s myšlenkami, které nám neustále v hlavě probíhají. Podle toho, na co a jak myslíme, chová se také naše tělo. Veselá nálada nás nutí oblékat se do veselých barev, naše záda jsou rovná, krok energický a hravý. Aniž bychom si to uvědomovali, usmíváme se na svět a "odpouštíme" druhým malé prohřešky, které nám jindy tolik vadí. Dokonce jsme schopní ať už verbálně nebo nonvverbálně vtipkovat s okolím. Když nás v hlavě straší starosti a myslíme neustále na to, jak co vyřešit a zvládnout, odráží se stav naší mysli i na našem postoji a chůzi. prvotní reakce našich blízkých pak často bývá ... "no ty se zas tváříš..." A i když se snažíme se usmívat, je to jaksi křečovité.

Naše starosti a špatná nálada se tedy projevuje nejen v naší mysli, ale vnějšími projevy našeho těla, a to aniž bychom to chtěli a uvědomovali si to. Navíc se mění chování našeho těla i uvnitř. Mám-li před sebou něco, co se mi nelíbí, zkrátka mi nesedí, můžu si tím vyvolat různé stresy, až žaludeční nevolonost, časté vyhledávání oné místnůstky apod. Čím častěji se dostávám v mysli do nepohody, tím více ovlivňuji chování svého těla a připravuji živnou půdu pro vznik různých bolístek a nemocí.

Jak z toho ven? Prostě občas si udělat radost, neodkládat zbytečně nepříjemná jednání a nestresovat se maličkostma.

Neničme si naše těla zbytečně a starejme se o ně tak, jak máme a jak si zaslouží. Budeme pak déle šťastně a sebevědomě žít.