Září 2016

Sebereflexe

18. září 2016 v 18:25 | Jitka |  O životě
je něco fenomenálního. Je to svědomí, které vychází z našeho vnitřního etického kodexu. Něco jako sebehodnocení svých zamýšlených nebo uskutečněnýh činů, resp. důsledků našich činů. Dokázat se podívat na sebe jinýma očima nebo o sobě aspoň uvažovat. To je náš pohled na sebe sama, o kterého se odvíjí naše myšlenky a pocity.

Přehnaná sebereflexe je vždycky špatně.

Buď vede k tomu, že se bojíme cokoli udělat, abychom něco nepokazili nebo někomu neublížili. Tím samozřejmě snižujeme své sebevědomí a omezujeme své schopnosti. Podle toho myslíme, jednáme a tak nás vnímá okolí. V těchto případech spoléháme víc na vnější hodnocení našeho okolí, nikoli na to, co o sobě víme a co už jsme v životě dokázali. Nebo se podceňujeme proto, že jsme k sobě příliš kritičtí. Proto dosahujeme našich cílů jen obtížně a s velkým úsilím.

Druhý extrém je egoismus. Egoisté sebereflexi nepotřebují. Jsou přesvědčeni o svých kvalitách natolik, že jim, bohužel prochází jejich bezohednost i když ubližují všemu co jim stojí v cestě. Tito lidé evidentně nemají špatné pocity ze sebe sama. A jejich okolí jim to toleruje. Není to příliš spravedlivé, ale v dnešní době to tak je. Jako by dnes nic neznamenala čest a zodpovědnost. Stačí se podívat na pár vstupů např. z naší poslanecké sněmovny. Přesto si troufám řicí, že na každého jednou dojde. Osobně věřím, že slušných a čestných lidí je stále mnohem víc než těch ostatních.

Několikrát jsem psala, že sebevědomí je jeden ze základních předpokladů, které určují naši úspěšnost. Zdravé sebevědomí znamená znát své schopnosti, vědět co chceme a naslouchat svému svědomí, tedy v rozumné míře používat sebereflexi a tedy nebýt tím, kdo jde za svým cílem bezohledně.

Chci dosáhnout svého cíle a mít klidný spánek a klidné svědomí? Pak musím vědět co chci, tzn. uvědomit si jasně svůj cíl a pokud možno všechny důsledky svého přání v celé jeho šíři. K tomu mi pomůže přiměřená sebereflexe. Musím si věřit, mít dostatečné sebevědomí, tj. nesmím dát jen na vnější hodnocení druhých. V neposlední řadě mne nesmí ovlivňovat negativní myšlenky a pocity. Jedině sebedůvěrou mohu překonat obavy, strachy a přenést se přes ochotné sdílení tragickcýh zkušeností svého okolí. Co mi nejvíc na cestě k dosažení cíle pomůže? Motivace!! Nenechte se zlomit při náznaku neúspěchu a neutíkejte z boje.

Pokud chcete vědět víc, ozvěte se.
A co si přeju já? Každému co mu patří. Slušným lidem splnění jejich přání a konec úspěchu egoistům.


Borůvka

6. září 2016 v 18:48 | Jitka |  Bylinky
Vaccinium mystillus, lidově také černé jahody černice nebo také žáví. Najdeme ji po celé Evropě, ale i severní Asii a Americe. Proč právě teď o borůvkách? To je snadné, plody jsou sice už pryč, ale je tu zas houbařská sezóna a proto v těchto měsících do lesa ještě rádi chodíme a právě teď je čas sběru mladých lístků. Je zřejmé a po generace známé, že z plodů velmi oblíbených, ale také plných vitamínu C a třísloviny lze z "borůvčího" listí získat významného pomocníka pro boj s cukrovkou, proti střevním kolikám a zánětům v ústní dutině.


V našich krajích byly černé jahody oblíbené mezi pasáčky, rolníky a všemi, kdo pracovali v lesích. Jako léčivku však uznávali borůvku již ve starověku. Už tehdy věděli, že šťáva měla prospívat proti "shnilosti v ústech" a jako výluh s mlékem sloužila k ozdravení pleti, tedy proti kožním onemocněním a pomáhala s ušními problémy. Ve své práci se bez borůvky neobešli ani mágové. Uznávali tuto rostlinku stejně jako např.jmelí a přidávali ji do svých léčivých nápojů. Lze usuzovat, že plody byly používány jako významné barvivo pro obarvení rouch.

Sbíráme jen mladé lístky/větvičky a to od května do září a (pro úplnost jen dodvávám, že podle nadmořské výšky plody sbíráme od července do srpna). Pokud sbíráte větvičky, prosím, stříhejte je. Odtržením a odlamováním větviček hrozí jejich vytržení, čím se ničí jejich kořenový bal a celá rostlinka odumírá stejně jako při nešetrném sběru plodů hřebeny.

Nasbírané lístky/větvičky velmi dobře usušíme v přirozeném prostředí (ne na slunci, aby listy netmavly). Plody je lépe sušit v sušičce nebo pootevřené troubě, aby následně neplesnivěly. Ideální je pro přípravu chutného čaje smíchat plody s listím.

Síla tříslovin z mladých rostlinek je nejvyšší právě v květnu, ale i v září, kdy už plodnice nevysilují plody.

Čaj pro cukrovkáře: (pozor!Slouží jen jako doplněk ke snížení hladiny cukru, nikoli k vyléčení problémů)

- 2 lžičky sušených listů borůvky na 0,25 l vody. Sušené listy vaříme cca 10 min.. Čaj popíjíme vychladlý, min. 2 šálky denně. ( Tento recept lze využít k potírání ran, opařenin a exém.
- 1:1 sušených listů borůvky a bobkového listu (vždy 1 lžička) na 0,25 l vody. Opět vaříme cca 10 min.. Tento recept je vhodný využít po diabetické chybě, při porušení diety.

Čaj proti průjmu:
- 2 lžičky sušených plodů zalijeme 0,25 l studené vody a necháme přes noc v místnosti vyluhovat. Pijeme opět 2 šálky denně.

Vím, že z borůvek lze stejně snado jako např. z rybízu udělat i borůvkové víno. Proprané borůvky 5 kg nasypeme do velké láhve a zasypeme 1,5 kg cukru (nebo chcete-li, můžete svařit cukr v troše vody a následně zalít borůvky v láhvi). Přidáme celou skořici a hřebíček a láhev uzavřeme na 3 měsíce. Hustou tekutinu následně přes umělohmotné sítko prolisujeme, necháme ustát a stáčíme do lahví.